Asijský účet za ekonomický zázrak. Zaplatil by tohle náš Hobitín?

Čím dál častěji kolem sebe slyším, že Česko je Hobitín a Evropa by si v mnohém měla vzít příklad z Asie. Řada asijských států zažívá ekonomický i technologický boom. Za několik desítek let se dostaly ze dna mezi nejbohatší země světa a vypadá to, že jejich růst ještě nedosáhl vrcholu. Evropa mezitím stagnuje, dusí se  pod regulacemi a její firmy mizí z žebříčků největších podniků na světě. Už méně se ale mluví o tom, jakou cenu asijské země musely za rychlý růst zaplatit.

Čínská lidová republika

Krátce po smrti Mao Ce-tunga byla Čína na dně. Patřila mezi deset procent nejchudších zemí na světě. Obchod s okolním světem byl vzhledem k velikosti státu zanedbatelný. Po experimentech s Velkým skokem a velkou kulturní revolucí neexistovalo v Číně soukromé podnikání a ekonomiku pevně držela v rukou komunistická strana se svými pětiletkami.

Není divu, že nikomu nepřišlo zajímavé v zemi pořádně investovat až do příchodu reformátora Teng Siao-pchinga (1976 až 1990). Ten začal sešněrovanou ekonomiku uvolňovat. Čínu otevřel světu s výhodnou nabídkou levné pracovní síly a nízkou mírou regulací. Z asijské země se během několika desítek let stala obří světová továrna, což nakoplo její růst až do současnosti, kdy Peking může soupeřit s ostatními světovými velmocemi. V historii jsme nebyli svědky tak rychlého ekonomického růstu, jaký ukázala Čína.

Ale za jakou cenu?