Tradiční média potřebují oddělení pro styk s influencery

Tradiční média potřebují oddělení pro styk s influencery

Novináři by se měli ve vztahu k influencerům inspirovat od marketingových agentur a získat díky tomu větší kontrolu nad šířením svých příběhů. Současný stav nemusíme vnímat pouze jako boj dvou stran, které si nemusí rozumět v přístupu, jak oslovit čtenáře, diváka, posluchače, o pozornost ve veřejném prostoru. Každá z nich (novináři / influenceři) má něco, co může té druhé nabídnout, a mohou tak spolu uzavřít výhodný obchod.

Každý článek či reportáž v tradičních médiích je jako ledovec. Vždy vidíte jen jeho špičku, pod níž se ale skrývá obrovské množství kontextu a informací, které se do rámečku novinové stránky nevešly. Nebo se nehodily pro formu, kterou se novinář rozhodl příběh vyprávět.

Díky těmhle informacím pod hladinou dokáže zkušený autor psát tak, že v textu mezi řádky zanechává pomrknutí pro pozorné čtenáře a do na první pohled nudné zprávy zanese větu, u které se insider dokáže pousmát nebo naštvat.

Tímhle úvodem jsem trochu zdlouhavě popsal, proč novinář ponořený do kauzy je pravděpodobně nejlepší odborník, který vám ji dokáže vysvětlit a uvést vás do tématu s celým jeho kontextem. Je to i jeden z důvodů, proč získaly takovou popularitu zpravodajské podcasty jako Studio N či Daily od The New York Times. Novinář v nich dělá rozhovor se svým kolegou, který kauzu zpracovával, a trochu naivně se ho ptá na otázky, které by mu položil klasický čtenář.

YouTube je nová homepage

Šíření výbušných kauz a textů se začalo s rozmachem sociálních sítí měnit. Dnes už nemusíte konzumovat příběhy, které hýbou společností, u původního zdroje. Může vám je převyprávět youtuber ze svého pokoje, a přitom mít daleko lepší čísla než původní článek. Jako insider a novinář, který ta čísla má možnost srovnat, musím říct, že je to někdy dost děsivý pohled. Občas je zásah youtuberů oproti původnímu textu či reportáži i několikanásobný.

Influenceři navíc mohou dodat celé kauze nové rámování a přesvědčit řadu lidí, jak na ni nahlížet. Mohou příběhu dodat pečeť důvěryhodnosti, nebo jej nenávratně poškodit a zpochybnit. Viděli jsme to často třeba u kauz #MeToo.

Extrémním příkladem se do jisté míry stal soud mezi Amber Heard a Johnnym Deppem. Série memů a krátkých sestřihů na TikToku s komentáři influencerů měla velký dopad na veřejné mínění. Průběh sporu nechci hodnotit, spíše upozorňuji na sílu sociálních sítí, která se během procesu bezprecedentně projevila a která je hnána emocemi a názory. Těch by se naopak novinář měl ve zpravodajství vyvarovat – což mu v dnešní emocemi prosycené době částečně svazuje ruce. Pro diváka a posluchače totiž není nic lákavějšího, než se dožadovat odpovědi na otázku: „Co si o tom případu myslíš?“ A právě té otázce se novinář, chce-li obhájit svou nezaujatost, nejraději vyhne.

Youtuber vám svůj názor ale rád řekne, a ještě ho přesvědčivě podá suverénním a teatrálním vystupováním, kde střílí s velkou kadencí jeden argument za druhým, čímž divákovi ztěžuje zamyšlení třeba nad argumentačními fauly.

Za několik let vyrostlo v Česku mnoho reakčních kanálů a podcastů. Nejčastěji na YouTube – ale podobného obsahu jsou plné například i streamy na Twitchi. Aniž bych chtěl vyjmenovávat jednotlivé podcasty, třeba u kauzy Feri docházelo k velkým dezinterpretacím. Například té, že Deník N odmítl vydat druhý text, což není pravda a ke zjištění skutečnosti stačí pár sekund googlení. Dále si opakovaně k tématu známí influenceři zvali Feriho spolubydlící, sympatizanty a přátele, kteří popisovali, jak ta kauza dnes již stíhaného poslance vlastně stojí a proč ji policie nejspíše odloží. Nestalo se tak.