Mastodon
11 min read

Hrad potřebuje neviditelné úředníky

Hrad potřebuje neviditelné úředníky
Zdroj: Midjourney

Vítejte u pravidelného newsletteru Mimo agendu. Konečně byl čas si v klidu sednou a napsat víc témat, která mě v poslední době zaujala.

  • Kdepak ti neviditelní mluvčí jsou?
  • Maďarská kampaň v Česku
  • Další válka a extrémní postoje
  • Evropská cesta vs. Silicon Valley (Pro předplatitele)
  • Facebook je mrtvej (Pro předplatitele)

Kdepak ti neviditelní mluvčí jsou?

Hrad je fetišem českých novinářů. Když skončila mluvčí prezidenta Markéta Řeháková, dostalo se to i u řady prestižních médií na přední příčky mezi hlavní zprávy. Mluvčí by přitom měl být neviditelnou jednotkou v hradním týmu, která nepoutá moc pozornosti. Řehákové se to po ostudném výkonu Jiřího Ovčáčka až na pár drobných klopýtnutí poměrně dařilo.

Během kampaně mnoho měsíců stínovala Petra Pavla a dokázala srozumitelně odpovídat na řadu někdy i nadbytečných otázek. Pak došlo k excesu při oslavě vítězství. Mám pro to pochopení, muselo to být emocemi hodně nabité a asi bych také ulítl. Pavel ji i přes kritiku podržel, což bylo lidské a sympatické gesto. Navíc v kombinaci s tím, že si Řeháková chybu uvědomovala a omluvila se za ni. V týmu Miloše Zemana bylo něco podobného až na výjimky velmi vzácné. 

Díky svému nepovedenému výstupu se ale mluvčí dostala pod drobnohled médií a internetových komentátorů a všichni čekali, kdy „zase něco pokazí“. Je to strašně nepříjemná pozice, která může řadu lidí doslova paralyzovat. Řehákové se přesto podařilo tohle neklidné období poměrně solidně překonat.

Naopak si myslím, že trochu přestřelila média, která dělají z obyčejného mluvčího příliš velký objekt zájmu. Hrad měl ve své historii tu smůlu, že na těchto pozicích byla řada výrazných osobností, s nimiž se střetáváme ve veřejném prostoru i dnes.

Snad tomu bude brzy konec a pozornost bude poutat především prezident, a ne jeho úřednický aparát. Považoval bych to za ideální a normální stav. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Hrad a jeho tým vzhledem k parlamentnímu systému v ČR ustoupily trochu do pozadí a ztratil se onen jistý monarchistický nádech. 

Petr Pavel nejspíše nebude nenápadný prezident a přímá volba nenápadné osobnosti ani příliš přát do budoucna nebude. Právě tohle generování velmi silné osobnosti – mimo jiné skrze masivní marketing – je pro mě třeba hlavním důvodem, proč od přímé volby upustit. 

Tenhle nešťastný volební systém nicméně neomlouvá tým kolem hlavy státu, který je někdy vidět víc, než by bylo záhodno. Abych jen nehanil, součástí týmu jsou i lidé, kteří svou roli a pozici pochopili – třeba Radko Hokovský, který i při komunikaci s médii drží velmi profesionální a trochu nudnou úřednickou linku. Kéž by víc lidí následovalo jeho příklad a třeba se zklidnili i na sociální síti X. Nejviditelnějším bijcem na této síti je exdiplomat Petr Kolář, který je velmi pevně spojený s prezidentem a jeho výroky k politice jiných států mohou být komplikací pro hradní diplomacii. Teď naposledy třeba u voleb na Slovensku, kdy otevřeně fandil jedné ze stran. 

Maďarská kampaň v Česku 

Psal jsem to už na E15, ale přijde mi fajn to zopakovat. Maďarsko platí kampaň za stovky tisíc korun, aby ukázalo „nebezpečí migrace“.  Tahle kampaň je cílená i na Českou republiku, kde téma začíná být zase živé. Lidé z politického marketingu se netají ani tím, že by mohlo být zásadní i v příštích letech během parlamentních voleb. 

Kampaň maďarského parlamentu zamířená na Česko. Zdroj: Google

Co je tedy s maďarskou kampaní špatně? Ukazuje jen ty nejextrémnější záběry migrantů, kteří se snaží dostat přes plot a policejní hlídky. Sestřih, který nemá ani minutu, je plný výbuchů, útoků a zahalených mladíků. Kampaň cílí zkrátka na ty nejnižší pudy a strach lidí. Neukazuje ženy ani děti. Migranty vykresluje jako jakési barbarské hordy, které od Evropanů odděluje pouze plot a statečnost Orbánových pohraničníků. 

Dále je tu drobný problém i s platformami Googlu, které umožní šířit politickou motivovanou reklamu velmi snadno. Je normální, že si stát platí propagaci třeba kvůli cestovnímu ruchu, ale není zas tak obvyklé, aby poloautoritativní stát ovlivňoval obyvatele Evropy svou agendou s cílem vylepšit své vyjednávací pozice na bruselské půdě, a to ještě těsně před evropskými volbami. 

Další válka a extrémní postoje 

Do války v Izraeli se nechci moc detailně pouštět. To, co ale bylo vždy v Česku fascinující, jsou hodně extrémní názory, jak problém vyřešit. Jeden přišel i z tiskáče Úřadu vlády, kdy jeden jeho zaměstnanec vyzýval k srovnání Gazy se zemí. Takhle krátkozraké výzvy si nezadají s ruskou cestou „osvobozování“, kdy raketami rozstřílí celé město včetně civilistů. Zničení Gazy problém na blízkém východě nevyřeší, naopak dojde k eskalaci. Nehledě na to, že lidé z tohoto zničeného území by nejspíše zamířili do Evropy a vyvolalo to další migrační vlnu. 

Takové výroky jsou navíc na úrovni schvalování genocidy a je to velká ostuda.

Zdroj: X

Evropská cesta vs. Silicon Valley

Zbytek příspěvku je pouze pro platící čtenáře