Posedlost politiků lajky v době mimořádné krize

O víkendu se Rusko dostalo na hranici občanské války. Jeden šílenec pochodoval s desítkami tisíc vojáků na druhého šílence v Kremlu. Země s několika tisíci jadernými hlavicemi se mohla propadnout do chaosu, který by s největší pravděpodobností neskončil demokratickou revolucí. (I když v to někteří mediální magnáti doufají.)

Spíše byla otázka, jak moc zrůdný režim by z puče vzešel a jak moc by byl agresivní k ostatním státům včetně České republiky. Situace byla opravdu vážná a šéfové důležitých ministerstev se v této vypjaté chvíli rozhodli sklízet na sociálních sítích tisíce lajků za hloupé vtipy.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) například tweetl:

Považujte mě klidně za konzervativního člověka, ale při takto vypjatých událostech si cením spíše věcných a profesionálně formulovaných výroků. Situace byla tak nepřehledná, že diplomacie nemohla tušit, jakým výzvám bude v příštích hodinách a dnech čelit. Hloupé vtípky se snahou získat co nejvíce srdíček na Twitteru podkopávaly pozici České republiky, kdyby se přichomýtla k důležitým jednáním. Někteří ministři se bohužel chovali spíše jak twitteroví trollové než lídři.

Podobným příkladem jako Lipavský byla i ministryně obrany Jana Černochová (ODS), která zašermovala historickými analogiemi a přesdílela k událostem v Rusku internetový vtípek.

Strategická komunikace na sociálních sítích českým politikům zkrátka nejde, což se ukázalo už při nešťastném vypálení rakety na polské území, při němž zemřelo několik civilistů. Čeští politici ihned začali obviňovat Rusko, aby za pár hodin zjistili, že je situace komplikovanější a výroky skvěle nahrávají na smeč ruské propagandě. Ta vykresluje Západ jako válečné štváče a konečně měla i dost materiálu od české scény, kterým mohla tento narativ ilustrovat.

Naproti tomu americká i polská vláda vystupovaly zdrženlivěji – jako opravdoví profíci. Reagovali, až když zjistili, co se skutečně stalo. Raketa patřila ukrajinské protivzdušné obraně. Samozřejmě že by se tragická nehoda nestala, kdyby Ukrajina nebyla pod útokem, a zásadní část viny nese tak jako tak Ruská federace. Kdyby ale celá situace byla taková, jak ji prezentovaly první tweety zástupců českých silových resortů, mohlo dojít k výrazné eskalaci konfliktu. Například již zmíněná Jana Černochová nejdříve jednoznačně obvinila Rusko, aby pak její PR tým vytvářel složité konstrukce, jak z toho vybruslit, když se zveřejnila fakta.

Sociální sítě jsou nebezpečný nástroj a řada novinářů (včetně mě) se o tom přesvědčila. Dokážou kvůli zbrklým tweetům poškodit vaše jméno i reputaci. Je snadné se zaplést do pavučiny nešťastných výroků, které podkopávají vaši autoritu. Přesně to se děje i některým zástupcům dnešní vlády. Ministři nemají během krize působit jako baviči. Mají naopak tvořit seriózní ostrov ověřených informací a střízlivých výroků, které mohou občany uklidnit či jim na rovinu říct, jak se věci mají.

Vtípky se vážná situace nejen bagatelizuje, ale také dochází k jejímu zkreslení. Když projedete Twitter a další sociální sítě, může válka na Ukrajině místy vypadat jako pohodička, která se někdy blíží počítačové hře. Realita nemůže být vzdálenější.

Válka je hnusná a špinavá. O této zkušenosti z novinářského pohledu psal třeba George Orwell v knize Hold Katalánsku. (Tuhle knihu doporučuji všem se zájmem o válečnou reportáž přečíst.)

V současné době Česko nepotřebuje politiky baviče, potřebuje politiky profesionály. Skutečný lídr nevymění pár minut slávy na Twitteru za drobné podkopání pozice na diplomatické scéně.