Tykačova Mafra
Je září a máme tu další newsletter Mimo agendu. Konečně se vše vrátí do klasického režimu, protože nebudu běhat po dovolených a v divočině bez připojení k internetu. Co se tedy dnes dočtete?
- X kopie starého Twitteru nezničí a tohle je důvod…
- Proč média neprodávají samostatné články? Navázání na poměrně zajímavou diskuzi na Mastodonu
- Mafru koupil miliardář Pražák. Podle zdrojů ale může brzy mediální dům přeprodat Pavlu Tykačovi. Popsal jsem důvody, proč koupě Mafry dává uhlobaronovi smysl.
- Sociální sítě od společnosti Meta možná půjde používat bez zbytečného sdílení osobních dat
Lidi nechtěj starý Twitter
Sally Rooney v knize Kdepak jsi, krásný světe píše, že nostalgie je jedna z nejhorších forem fašismu. Trochu se s tím ztotožňuji, a proto nostalgické šimrání při vzpomínání moc nevyhledávám. To je i důvod, proč nevěřím v návrat něčeho, co připomíná starý dobrý Twitter. Doba se prostě posunula, a i když lidé na X nadávají, osekání funkcí by nejspíše způsobilo, že o síť začnou ztrácet zájem. Davy prostě nechtěj starý Twitter, protože těch starých Twitterů od převzetí sítě Elonem Muskem vzniklo hodně. Některé služby vyletěly, aby měsíc poté ten starý Twitter přestal stovky tisíc, možná miliony lidí bavit. Skvělým příkladem jsou Threads od Mety.
Přesně takový pocit mám i z Bluesky od zakladatele Twitteru. Pozvaní se plácají po zádech, jak je super, že se jim ta stará síť vrátila, a chválí těch pár drobných inovací. Jenže mě vtáhnout nedovedla. Prostě mi chybí funkce, která by mi nový zážitek prodala. Na Mastodonu je to snaha o decentralizaci a osvobození od algoritmů. Fungovat na takové síti je dnes náročné, a proto se z Mastodonu nejspíše nestane masovka. Pro mě osobně je to ale funkce, která mi službu prodala i s tím, že přes Mastodona nebudu nikdy oslovovat davy a trendovat napříč českou společností. Prostě je to pro mě síť pro sdílení zapadlých informací a zdrojů.
Když se změnil Instagram, také řada lidí volala po návratu zpět. Meta na chvíli couvla, aby pak, nenápadněji, v proměně pokračovala. Opět tu máme hodně alternativ, které vypadají jako starý dobrý Instagram, ale lidé o ně nejeví zájem. Tyhle služby zůstanou opět úzké skupině lidí, ale davy se budou bavit nekonečným obsahem, který jim síť bez námahy nabídne. Možná je zkrátka rozdíl v tom, že už řada lidí nechce být tvůrcem, ale spíš jim stačí pasivní konzumace. Je to v souladu s tím, že z TikToku a Instagramu se stává instantní Netflix.
Udělal jsem drobný experiment a Bluesky začal používat bez sledování jediného člověka. Zkrátka jsem čekal, co mi místní algoritmus naservíruje. Je fascinující, jak moc byl pro mě obsah irelevantní a připomínalo to brouzdání na zdi Facebooku. Sem tam se objevilo sebenostalgické utěšování, jak je fajn být zase na začátku toho skvělého „Twitteru“. Pak ale nic. Prázdnota a informace, které kolem mě proplouvají, aniž by mě zaháčkovaly.
Bez obav mohu zopakovat to, co říkám delší dobu. X tu bude furt a starý Twitter se nevrátí. Pokoušet se o jeho vzkříšení je stejná ztráta času, jako resuscitovat MySpace, Lidé.cz a Spolužáky. Občas si na ty služby vzpomeneme, ale pálit na nich svůj čas v takové míře už nechceme.
Proč média neumožní koupi samostatných článků?
Na Mastodonu jsme měli poměrně rozsáhlou diskusi o tom, proč mediální servery neprodávají články po kusech, ale ve valné většině případů vyžadují předplatné. Předplatné totiž bylo pro řadu diskutujících otravné a měli pocit, že ho nevyužívají na maximum. Přečtou si třeba jeden text a pak se na web dostanou jen sporadicky. Také začalo působit něco jako únava z předplatného, kdy stále více služeb od mediálního obsahu až po software vyžaduje pravidelnou měsíční platbu. Korunky se pak nasčítají a člověk platí pár tisíc, ani se nenaděje.
Hned na úvod říkám, že jsem na straně zastánců měsíčního předplatného. Tady je pár argumentů.
- Každý článek spotřebovává rozdílné množství zdrojů a úsilí redakce. Analýza, kde se reportér vydal do několika zemí, byla nákladnější než komentář napsaný za odpoledne. Oba by ale nejspíše stály přes kusové předplatné stejně. Čtenář by si tak vyďobal ty třešničky a redakce se dostala do ekonomické spirály smrti, kdy by na ty lepší články už zkrátka nezbyly zdroje.
- Předplatné umožňuje redakcím plánovat. Mohou tedy lépe odhadnout, kolik času a lidí zvládnout vyblokovat na komplexnější texty, které zaberou více času.
- Média jsou spíše služba než prodávání rohlíků. Za měsíc předplatného čtenář dostane určitý servis, aby se dokázal lépe orientovat ve velkém množství informací, které se na něj odevšad valí.
- Díky předplatnému je snadnější udržet kontakt se čtenářem. Přes kusovky má čtenář menší šanci si k médiu vytvořit hlubší vztah.
- Neplatíte jen autora, ale celý tým. Na to se často zapomíná. Za textem je vždy nejméně ještě editor. Drobně mohou přicmrndávat i další členové redakce. Zkrátka jde o kolektivní práci, což výsledný produkt prodražuje.
- Platit jen za jeden určitý článek je podobné, jako na studijním oboru navštěvovat pouze hodiny, které se vám líbí. Prostě nedostanete komplexnější obrázek o světě, který se dané médium snaží sestavit. V některých případech tahle selekce informací může i škodit.
- Argument, že noviny v trafice se také prodávaly po kusech, opravdu nelze převést na digitální svět. Těch 36 korun je spíš za náklady spojené s tiskem a distribucí. Noviny živí inzerce, která je na papíře stále trochu dražší než na internetu, kde jsou ceny stlačeny na naprosté minimum. Ekonomický model masmédií zkrátka přestal fungovat, musí se vynalézt nový a jednou z cest je právě pravidelné předplatné.
To ale neznamená, že by médium mělo:
- Sabotovat snahy o zrušení předplatného. Některá média to povolují pouze telefonicky.
- Sbírat o čtenářích informace a po vzoru sociálních sítí je přeprodávat dál.
- Nahlížet na čtenáře jako na produkt. Předplatné je naopak příležitost koukat na čtenáře více jako na parťáka a důležitého člena komunity.
Je předplatné jedinou cestou? Ne, a alternativní cestu volí čím dál více médií, která se transformují ve služby a technologické společnosti. Nejvíc vynalézavá jsou média často na místech, kde jde fakt do tuhého, což je dnes třeba Rusko. Ty poslední zbytky demokratických médií se po začátku války dostaly do situace, kdy nebylo bezpečné je číst a kvůli sankcím přišly o inzerci. Co udělaly, zkoumalo The Fix Media. Část z nich začala investovat do vývoje nástrojů, které čtenářstvu pomohou obejít cenzuru. Jednalo se třeba o různé druhy VPN. Z tradičních médií se vlastně staly technologické firmy a to není vůbec hloupá strategie. Koneckonců jedno z nejsilnějších médií je u nás Seznam.cz. Další část ruských médií se pokouší publikovat i anglicky a tím získat širší publikum. Vytvořit globální produkt, i kdyby to měl být newsletter v angličtině, dává také smysl. Zvláště z tak hojně sledovaných oblastí. Jak už říkám dlouho, jazyková bariéra v textu do pár let padne úplně. Už teď je pomocí překladače Deepl jakýkoliv text bez problémů srozumitelný a člověk si i příjemně počte.
Média zkrátka začala budovat vedlejší byznys. The Next Web má velký příjem z pronájmu kanceláří. Český CzechCrunch si vede skvěle díky chytrým eventům a komunitním portálům pro start-upy. Například skrze inzertní portál pomáhá těmto firmám hledat pracovníky.
O slavných The New York Times už nemusíme mluvit pouze jako novinách a zpravodajském serveru, ale zároveň i herní společnosti. V roce 2022 koupily za více než milion dolarů populární logickou hru Wordle a tohle portfolio dále rozšiřují.
Kvůli ztrátě návštěvnosti skrze sociální sítě a vyhledávače se média snaží budovat zájmové a zábavní stránky bez zpravodajského obsahu. Letí jídlo a cestování. Do těchto rubrik se pumpují obrovské peníze, a jak ukazují data pressgazette.co.uk, docela to vychází.
Trend je bohužel nelítostný. Ti velcí musí vytvořit ekosystém mimo zpravodajství a ti menší se musí soustředit na úzká a nikým nezvedaná témata s aktivní komunitou, která to zaplatí. Část menších projektů bude bohužel také odkázaná na grantovou ekonomiku.
Takže zase zpět na začátek. Kusovky nemají cenu a pokud chceme důležité zprávy přístupné co nejširšímu publiku, bude na to muset vydělat vedlejší byznys. Dobrou zprávou je, že média jako technologické firmy dávají obrovský smysl.
Možná strategie za prodejem Mafry
Jak jsme psali v polovině týdne na E15, Mafru koupil miliardář Karel Pražák. Součástí balíku bude také chemička Synthesie. Jenže na trhu mi řada zdrojů ještě dodává, že se mediální dům nemusí u Pražáka ohřát dlouho a počítá se s brzkým přeprodejem vlivnému zákulisnímu hráči.
