Republika ve slevě
Zdravím vás u dalšího newsletteru. V dnešním vydání naleznete:
- Zavalily nás přeškrtlé cenovky a nahnaly Čechy do klubů milovníků slev
- Sociální síť jen pro zprávy naznačuje, že jen technologie zprávy nespasí
- Hnutí ANO chytře obnažuje koalici Spolu
- Substack měl být vyzyvatelem tradičních redakcí. Jenže to dopadlo jako vždy
Slevové království Česká republika
Seznam Zprávy měly skvělý postřeh, že Češi už kupují dvě třetiny zboží ve slevách. Číslo narostlo do bezprecedentní výše právě v období inflace a zdražování. Doteď někteří ekonomové řetězce kritizují, že ceny přepálily a zneužily zranitelnosti obyvatelstva, které čelilo velkému propadu životní úrovně. Lidé u hranic začali nakupovat v Polsku a Německu, politici z cen potravin udělali jedno z hlavních témat a na nákupy vyrazil i sám premiér Petr Fiala.
Filip Horáček
To, co se ale bezpochyby řetězcům také povedlo, je nahnat zákazníky do svých aplikací a vnutit jim prostřednictvím slev své klubové kartičky. Třeba u Tesca je většina slev připravena právě pro klub a i ostatní hráči dávají členům nemalé výhody. Díky tomu mají řetězce více než kdy dřív přehled o chování svých zákazníků a mohou je napřímo bombardovat nabídkami přes aplikace v mobilu, namísto aby doufaly, že si někdo vezme jejich leták z poštovní schránky. Z obchodního hlediska je to tah geniální. Osobně mě to ale trochu donutilo tuhle hru nehrát a aplikace jsem z mobilu smazal.
S aplikací od Lidlu třeba sdílíte tyto informace:
Nehledě na to, že kvůli kartičce či aplikaci pravděpodobně zvolíte konkrétní řetězec. Slevy a jednání řetězců jsou jedna věc, ale myslím, že by se více mělo mluvit i o klubech a celkové digitalizaci řetězců, kterou se nás snaží zamknout do svého ekosystému. Česko je královstvím slev, které nám trochu brání v nezávislém nakupování. Pro analytiky a kontrolory je pak také složité určit, jaká je skutečná cenová hladina základních produktů. Z Česka se stala pro nadnárodní řetězce laboratoř, která nemá obdoby, přičemž ke znervóznění možná může přispět i fakt, že trh ovládá pouze několik firem, jejichž strategie jsou někdy velmi podobné.
Končí sociální síť naruby
Několikrát jsem tu nadšeně psal o Artifact news, za nímž stojí tvůrci Instagramu. Ve zkratce šlo o takovou sociální síť naruby, která naopak stojí na sdílení zpráv místo toho, aby je upozaďovala. Aplikace byla chytře navržená, její používání velmi příjemné a na rozdíl od X jsem tam byl schopen objevit i zajímavé texty. O Artifact píšu v minulém čase, protože projekt končí. Podle zakladatele prostě trh pro takovou službu nebyl dostatečně velký.
„Vytvořili jsme něco, co si tvrdé jádro fanoušků skutečně oblíbilo, ale dospěli jsme k závěru, že tržní příležitost není dostatečně velká na to, aby se nám další investice vyplatily,“ napsal generální ředitel Kevin Systrom na svůj blog. Je to trochu děsivá zpráva i pro mediální trh. Dokonce ani technologicky velmi zajímavá aplikace nemusí být řešením. „TikTok“ pro zprávy totiž milovali skuteční zastánci tradičních médií, jenže těch je čím dál méně. Naopak roste procento lidí, kteří se tradičním médiím vyhýbají.
Přes to vše doufám, že některé funkce Artifactu najdu v jiných projektech. Přes AI uměl udělat výtah z textu, dokázal analyzovat zvolené téma a doporučit skutečně relevatní články.
Ztráta městských liberálů
Hnutí ANO správně brnká na strunu manželství pro všechny, protože moc dobře ví, že se na tématu mohou strany uvařit. I když i z řad Babišova hnutí vzešly návrhy na to, aby bylo zaneseno do Ústavy, že manželství je svazek muže se ženou, navenek dokáže tahle populistická strana i hrát divadlo pro liberálně naladěnou veřejnost. A to bohužel zdatněji než některé vládní strany. Když se pak objeví podobné grafy jako ten následující o hlasování o ústavním zákazu rovných sňatků (v rámci komise pro rodinu a rovné příležitosti), vychází z toho ODS podobně jako SPD.
A dokonce i Lidovci se ve změti těchto čísel bez kontextu zdají být mnohem liberálnější. Psal jsem to sem už několikrát. Manželství pro všechny ANO cynicky zneužívá v politickém boji, bez ohledu na to, kolik lidí to raní. Nedá se předpokládat, že by samo aktivně změnu zákona prosazovalo, neboť mělo nespočet příležitostí během své vlastní vlády.
Možná už nemá cenu opakovat, že co se týče lidských práv, politici by měli hledat řešení, které je prostě etické a správné. Přijetím by nás posunuli blíže k západní Evropě a vzali vítr z plachet řadě extrémistů, kteří se na tématu přiživují a šíří strach a demagogii. Většina lidí navíc manželství pro všechny schvaluje, a tak je blokování politiky čiste ideologické. Někdy i pod záminkou víry, i když se nacházíme v sekulárním státě.
